Chemické hrátky

Jak jistě mnozí z vás vědí (hlavně příznivci chemie) v úterý 16. 12. 2008 se na gymnáziu Václava Hlavatého konaly chemické hrátky. Přijeli nás navštívit lépe vybavení chemikové z Prahy (dr. Eva Stratilová a dr. Petr Šmejkal) a přivezli si sebou i pokročilejší techniku. Vybraní studenti (16 z celé školy) s dobrým prospěchem v chemii a také ti, kdož o chemii jeví zájem, se těchto chemických hrátek účastnili. Chemické pokusy zabraly 4 vyučovací hodiny.

Hned na začátku jsme se rozdělili do tří skupin. Také byla tři pracovní stanoviště, na kterých jsme se během čtyř vyučovacích hodin vystřídali. My jsme jako první přišli na stanoviště spektrofotometrie, které vedl dr. Šmejkal. Vysvětlil nám co to spektrofotometrie je, k čemu se používá, na jakém principu funguje a jak se pracuje s přístroji, což jsme si sami mohli vyzkoušet, když jsme určovali, jaká barviva se používají v jistém raději blíže nespecifikovaném alkoholickém nápoji. Zjistili jsme také, že spektrofotometrie dokáže poměrně přesně určit z čeho se zkoumaný vzorek skládá. Pracuje totiž na principu absorpce a propustnosti světla. Každá látka propouští světlo jinak a citlivými přístroji zjistíme graf propustnosti a pak si můžeme vesele určovat o jaké látky jde. Opravdu kvalitní kyvety (taková malinká nádobka, kam se nalévá vzorek – ano, vzorek by měl být v kapalném stavu) stojí kolem 4 000,– a jejich povrch se musí udržovat v čistotě, aby nedošlo k příliš velkým odchylkám a tedy špatnému určení látky.

Další stanoviště vedla naše paní profesorka Ing. Hana Csonková. Zde jsme prováděli pokusy pěkné i pro oko. Plamenové zkoušky alkalických kovů bych hodnotila za velice poutavé, nehledě na to, že naše skupina se skládala víceméně z pyromanů. Modrý efekt nás všechny překvapil, neb v baňce jsme dokázali objevit všechny barvy kromě modré, která měla vzniknout. Z pozinkovaných měděných plíšků jsme se pokoušeli vyrobit zlato. Dle rad paní profesorky jsme plíšky nenechávali moc dlouho v ohni a naše zlato rozhodně jako zlato vypadalo (možná proto si jeden plíšek jistý nejmenovaný žák Jakub Jaroš sbalil s sebou). Po dvacetiminutové přestávce jsme přistoupili k poslednímu stanovišti, které vedla dr. Stratilová. Na tomto stanovišti jsme zjišťovali vodivost vody a co se s vodivostí stane, když do vody přidáme různé látky jako například cukr nebo sůl (samozřejmě se solí se vodivost zvýší). Dr. Stratilová nás též seznámila s přístrojem, který měl vodivost měřit. Velmi vtipná mi připadala situace, kdy si přístroj usmyslel, že si ukáže naprosto nesmyslná čísílka. Oprava těchto drahých a citlivých přístrojů je stejná jako u obyčejných domácích spotřebičů. Praštěte do nich a čekejte, zda přijdou k rozumu.Dále jsme měřili pH různých roztoků, vyjasnili jsme si co přesně způsobuje kyselost (třeba i u destilované vody!) a porovnávali jsme výsledky pH, které jsme naměřili pomocí pH papírků a pH které jsme naměřili s pomocí speciálního přístroje. Jeden z úkolů byl také přijít na to jak přimět přístroj k měření. Doteď nechápu proč nikoho nenapadlo zmáčknout tlačítko Start.

Mně samotné se tato akce líbila a víc jí podobných bych uvítala.

Přikládám také rozhovor s nezaujatou studentkou, která se chemických hrátek účastnila a nechtěla být jmenována:

• Pamatuješ si ještě na chemické hrátky? Moc dobře a moje pusa taky. (Tato studentka se účastnila soutěže, při níž musela desetkrát za sebou říci spektrofotometrie, co nejrychleji. Vyhrála bonbón.)
• Pověz mi, jak se ti líbil pokus s panem Šmejkalem? Docela dobrý, když jsme řešili složení „nevyžádaná reklama na alkoholický nápoj”.
• A co dr. Šmejkal? Připadal ti milý? Vysvětlil ti všechno tak, abys to pochopila? Ano byl milý, příjemný a měl okouzlující úsměv… Jeho postup byl zajímavý a docela zásadní, aspoň vím, že když se ožeru, tak mám v sobě barviva.

Dále jsem se také zeptala Jakuba Sedláčka (3A/4):

• Jak na tebe působila dr. Stratilová? Velmi vzdělaná, to především, zajisté znalá svého oboru. Působila sečtělým dojmem.
• A co pokusy, které jsme s dr. Stratilovou prováděli? Dosti zábavné a pro některé jistě poučné.

Musela jsem se též zeptat Jakuba Jaroše, jak se jemu líbily pokusy s paní profesorkou, dnes však nebyl příliš sdělný, neb si prohlížel své „zlato” a s chutí se ládoval rohlíkem:

• Pamatuješ si na chemické hrátky? Ne (ironicky)
• Líbily se ti pokusy s paní profesorkou? Jo.
• Připadaly ti poučné? Velice (uznale pokyvuje hlavou)

Zdá se tedy, že většina účastníků „Chemické hrátky” hodnotila kladně, a mluvím za všechny, když řeknu, že tento způsob výuky studenty opravdu baví!

Miroslava Voglová, studentka třídy 3. A4, účastnice „chemických hrátek”

Fotografie: viz Chemické hrátky v sekci Fotogalerie (autor: Svatopluk Čech)