Emil Votoček (1872 - 1950)

Narodil se 5. 10. 1872 v Hostinném v rodině velkoobchodníka s papírem a zemřel 10. 11. 1950 v Praze. Byl světoznámým českým chemikem, profesorem experimentální anorganické i organické chemie na pražské technice a zakladatelem českého chemického názvosloví. Na sklonku života se věnoval především hudbě a zkomponoval více než 50 skladeb, zejména komorních a písňových.

V roce 1895 se Votoček vrátil na pražskou techniku, kde působil nejprve jako asistent, od roku 1900 jako soukromý docent a konečně od roku 1907 jako řádný profesor experimentální chemie. Na pražské technice přednášel až do roku 1937, kdy byly české vysoké školy uzavřeny nacisty.

Dominantním vědeckým oborem Emila Votočka byla chemie cukrů, ale zasáhl do mnoha chemických oborů, především organické, anorganické a analytické chemie. Pro analytickou chemii například vypracoval novou metodu merkurimetrického stanovení halogenů, dále sestavil řadu důmyslných přístrojů a především se zasloužil o vytvoření a zavedení českého chemického názvosloví, které je právem považováno za vůbec nejdokonalejší a nejdůmyslnější chemické názvosloví v národním jazyce.

Spolu s Jaroslavem Heyrovským založil Emil Votoček v roce 1929 reprezentační časopis Collection of Czechoslovak Chemical Communications. Profesor Votoček byl vynikajícím pedagogem a jeho učebnice Návod ke cvičením v chemii organické (1902), Chemie organická (1922) a další učebnice organické a anorganické chemie zůstaly nepřekonány celá desetiletí a těžilo z nich několik generací chemiků.