Jak probíhalo ústřední kolo 45. ročníku Chemické olympiády kategorie A

Ve dnech 26. 1. – 29. 1. 2009 probíhalo na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze ústřední kolo Chemické olympiády kategorie A a E. Do ústředního kola postoupili ti soutěžící, kteří získali v krajském kole kategorie A alespoň 67 bodů. Celkem se ústředního kola zúčastnilo 39 soutěžících z kategorie A a 4 soutěžící kategorie E.

Náš program byl naplánován hodinu po hodině. Prvním bodem byla registrace v recepci hotelu Union (Ostrčilovo náměstí, Praha 2), který se na následující 4 dny stal naším domovem. Soutěžící byli z různě vzdálených míst České republiky, a proto organizátoři na registraci vyhradili celé odpoledne. Po příjezdu každý obdržel tašku plnou reklamních letáků, prospektů a časopisů, které věnovali jednotliví partneři soutěže, a byl ubytován do některého z pěkně zařízených pokojů. Večer jsme se společně odebrali na slavnostní zahájení do Vlasteneckého sálu Karolína, po němž následovala společná večeře v Klubu Lávka u Karlova mostu. Abychom zakusili atmosféru večerní zimní Prahy, chodili jsme pěšky. S prvním dnem mohli být všichni soutěžící spokojeni.

Dopoledne druhého dne jsme se shromáždili v největší posluchárně Chemické sekce Přírodovědecké fakulty UK, kde jsme se tři hodiny snažili s menším či větším úspěchem rozlousknout úlohy teoretické části, které si na nás organizátoři vymysleli. Teoretická část obsahovala čtyři podčásti: anorganickou, organickou a fyzikální chemii a biochemii. Úlohy byly obtížností hodné 45. ročníku celostátního kola ChO. V anorganické chemii na nás čekal téměř kouzelný azidovodík HN₃, který dokáže být silným oxidačním i redukčním činidlem v závislosti na prostředí a ve směsi s kyselinou chlorovodíkovou rozpouští i zlato. Organická chemie byla zaměřená na běžné i zvláštní halogenderiváty (Dess-Martinsovo činidlo). Ve fyzikální chemii jsme měli rozřešit problém rozpouštění zlata pomocí elektrodových potenciálů a v biochemii jsme se zabývali enzymem peroxidasou a volnými radikály.

Odpoledne jsme strávili prohlídkou Muzea pražského vodárenství v Podolské vodárně a nervózním očekáváním praktické části, která nás druhý den čekala. Podezřívali jsme organizátory z přípravy obtížných pokusů z reakční kinetiky a speciálních analytických metod. Naše obavy se naštěstí nepotvrdily. V dopolední praktické části jsme měli během tří hodin stanovit Michaelisovu konstantu katalasy, což zní sice tajemně, ale jednalo se pouze o osminásobnou manganometrickou titraci peroxidu vodíku, jehož úbytek v reakční směsi působením katalasy jsme zjišťovali. Odpoledne bylo volné, většina soutěžících využila možnosti navštívit Botanickou zahradu PřF UK. Večer nám organizátoři zpestřili neformální besedou s chutnou večeří ve studentském klubu Chladič.

Poslední den proběhlo v dopoledních hodinách slavnostní vyhlášení a předávání cen, kterého se jako host zúčastnil také rektor Univerzity Karlovy prof. RNDr. Václav Hampl. Výsledky byly vyrovnané (rozdíl mezi 1. a 3. místem byl pouhý 1 bod) a průměrná úspěšnost oproti minulému roku byla velmi vysoká, téměř 82 %. Komise proto posunula hranici úspěšného řešitele z 50 % až na 75 %. Vítězem kategorie A se stal Martin Zábranský z Gymnázia Litoměřická, Praha 9 s celkovým počtem 98 ze 100 možných bodů. Všem soutěžícím byly předány věcné ceny a diplomy a připomenuto olympijské heslo: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se.”

Jakub Sedláček, student třídy 3A/4, účastník ústředního kola Chemické olympiády