Josef Michl (nar. 1939)

„Rád se hlásím k tomu, že můj první doktorand je lepší chemik než já, jsem na to hrdý. Dobrý student by měl předčit svého mistra. Bude-li mne mít nebe rádo, pak se ještě ve zbytku svého života dočkám toho, že Josef Michl-můj jediný student, který má po mém soudu šanci získat Nobelovu cenu-ji skutečně dostane“. Těmito slovy charakterizoval svého „doktorandského synka“, jak nazýval své studenty pracující u něj na disertační práci, jeden ze zakladatelů české kvantové chemie a bývalý prezident Akademie věd České republiky profesor Rudolf Zahradník.

Josef Michl je významný světový vědec se zkušenostmi v oblasti experimentální i teoretické chemie, jehož práce mají velký citační ohlas. Je všestranným chemikem, uznávaným ve Spojených státech i v Evropě a jeho významné postavení jen potvrzuje nominace na Nobelovu cenu v roce 1995.

Josef Michl vystudoval chemii na Přírodovědecké fakultě UK v letech 1956 až 1961 pod vedením Václava Horáka a Petra Zumana, nyní emeritních profesorů na amerických univerzitách. Vedoucím jeho aspirantury v Ústavu fyzikální chemie ČSAV byl zmíněný profesor Zahradník, svou kandidátskou disertační práci Michl obhájil v roce 1965. Spolu také začali v polovině 60. let připravovat knihu o kvantové organické chemii, ale další vývoj událostí tomu zabránil. Od roku 1965 pobýval mladý kandidát chemie na univerzitách v Houstonu a v Austinu, v létě 1967 se vrátil do Čech, aby pokračoval v práci v Zahradníkově skupině. Na jaře 1968 se zapojuje do československé politiky a stává se jedním ze zakládajících členů Klubu angažovaných nestraníků (KAN). Odjezd na letní školu kvantové chemie do Skandinávie podstatně ovlivnil jeho další život. V době invaze spojeneckých vojsk do Československa byl zrovna v Norsku a jak sám ve svém životopise uvádí: „Váhal jsem jen krátce“. Do Prahy se už nevrátil a přijal místo odborného asistenta na univerzitě v Dánsku. Brzy zjišťuje, že se takto zachovala téměř polovina jeho spolužáků.

V roce 1969 se účastní vědecké konference v Cambridge, ale jak sám uvádí, nejzávažnějším výsledkem tohoto výletu do Anglie bylo setkání s Američankou Sarou Allensworthovou, kterou poznal již počátkem 60. let, když ji a její studenty doprovázel po Praze. Zanedlouho se v Dánsku a v Rakousku vzali, „dvojitý šev lépe drží,“ dodává k tomu Josef Michl. Po svatbě se stěhují do Utahu, kde Josef Michl začal působit v Salt Lake City na univerzitě (University of Utah). Své kolegy krátce po nástupu na Chemickou fakultu šokoval svou dvouměsíční cestou kolem světa. Důvěryhodnou profesionální omluvou byla konference ve Švýcarsku a sympozium v Japonsku. Po dobrodružných cestách exotickými místy Barmy a Sumatry, kde se svou manželkou byli několikrát v ohrožení života, se výstup na čtyřtisícovku Mont Kinabalu na Borneu zdál být jednoduchou záležitostí. V roce 1986 Utah opouští a přijímá místo na Texaské univerzitě v Austinu. O pět let později se stává profesorem na Coloradské univerzitě v Boulderu (Department of Chemistry & Biochemistry), kde působí dodnes.

Mezinárodní uznání získal profesor Michl díky svým kvantově chemickým studiím, pracím z fyzikální organické chemie, fotochemie, chemie boru, fluoru, křemíku a organokovových sloučenin. Věnoval se studiu vysoce reaktivních molekul a plynných klastrových iontů. Od počátku 90. let se zaměřil na výzkum v oboru tzv. nanotechnologií, tj. ve vývoji materiálů a zařízení, jejichž prostorová struktura je kontrolována s přesností řádu nanometru (10-9m). Významné jsou jeho práce týkající se molekulových struktur požadovaných vlastností. Josef Michl navrhl molekulární stavebnici, jakousi „molekulární Tinkertoy“ (Tinkertoy je dětská konstrukční stavebnice skládající se z tyčinek zasouvatelných do dřevěných koleček). Konstrukčními prvky nanotechnologie jsou molekuly a molekulární stavebnice by umožnila syntézu neznámých materiálů unikátních vlastností se širokým použitím. Menší rozměr součástek by znamenal větší rychlost a menší spotřebu materiálu. Rodící se obor molekulární elektroniky vychází z představy použití molekul s přesně navrženými vlastnostmi jako elektronických součástek v obvodu. Hybnou silou nanotechnologické revoluce je elektronický průmysl, ale materiály pozoruhodných vlastností by byly přínosem i v automobilovém průmyslu, stavebnictví nebo medicině. V současnosti pracuje profesor Michl na projektu molekulových strojů a nanotechnologických stavebních prvků. Své zkušenosti využívá v Technickém poradním výboru společnosti CALMEC (California Molecular Electronics Corp.) v Silicon Valley, která je čelným představitelem molekulárního elektronického průmyslu.

Josef Michl napsal za svou kariéru více než 470 vědeckých prací, je autorem několika knih a patentů. Od roku 1984 je editorem časopisu Americké chemické společnosti Chemical Reviews, zasedá v radách odborných časopisů, výborů a komisí, přednáší na světových univerzitách a je činný v mnoha vědeckých společnostech. Je nositelem prestižních světových i českých ocenění a vyznamenání a čestným doktorem Georgetown University (1990), Univerzity v Pardubicích (1996) a Masarykovy univerzity (2004).

autorka: studentka 6A/8

Článek vznikl v rámci praktického využití redakčního systému WordPress v projektu Praktické publikování na internetu.