Oldřich Červinka (1925 - 2002)

Dr. Ing. Otakar Červinka, DrSc., jeden z nejvýznamnějších chemiků v historii naší země, čestný člen Švédské královské společnosti pro udělování Nobelovy ceny za chemii, držitel mnoha prestižních ocenění a medailí, dlouholetý pedagog a uznávaný světový odborný publicista.

Celostátní učebnice Otakara Červinky, V. Dědka a M. Ferlese Organická chemie se stala neuvěřitelně populární a uznávanou publikací. Všichni, kdo studovali na vysokoškolské úrovni (ale i středoškoláci účastnící se olympiád) s touto vynikající učebnicí přišli do kontaktu. Získala si dokonce ve studentské hantýrce označení „zelená příšera. “

Dr. Ing. Otakar Červinka, DrSc se narodil v roce 1925 v Lázních Toušeni, kde žil s rodinou celý život. Po maturitě na Státním reálném gymnasiu v Brandýse n/L absolvoval 1949 jako žák prof. R. Lukeše Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze, kde se po získání doktorátu technických věd (1950) celoživotně věnoval pedagogické, vědecké a výzkumné práci (habilitace 1960, DrSc. 1970 za práci Asymetrické reakce v organické chemii). Návrh na jeho jmenování profesorem byl 1974 z politických důvodů zrušen a uskutečněn až v roce 1990. Dr. Ing. Otakar Červinka, DrSc se narodil v roce 1925 v Lázních Toušeni, kde žil s rodinou celý život. Po maturitě na Státním reálném gymnasiu v Brandýse nad Labem absolvoval 1949 jako žák prof. R. Lukeše Vysokou školu chemicko-technologického inženýrství v Praze, kde se po získání doktorátu technických věd (1950) celoživotně věnoval pedagogické, vědecké a výzkumné práci (habilitace 1960, DrSc. 1970 za práci Asymetrické reakce v organické chemii). Návrh na jeho jmenování profesorem byl 1974 z politických důvodů zrušen a uskutečněn až v roce 1990.

Během své pedagogické praxe přednášel také v zahraničí, mj. v Maďarsku, v Polsku, v Německu v Halle, Mohuči, Řezně, Bonnu, Bochumi, Saarbrückenu a Cáchách , ve Švédsku na universitě v Lundu , ve Švýcarsku na konferencích o stereochemii v Bürkenstocku, ve Francii na universitě v Orsay u Paříže a na ústavu přírodních látek v Gif sur Yvette, při přednáškovém turné na universitách v Londýně, Cambridgi, Birminghamu, Sheffieldu a Norwichi. Jeho objevů a zkušeností využívala také řada farmaceutických firem, jako například Roussel Uclaf, Merck nebo Hoechst-Pharma-Forschung. Během svého života publikoval doma i v cizině více než 200 původních prací zejména o asymetrických reakcích a reakcích enaminů, je autorem či spoluautorem 26 odborných monografií a vysokoškolských učebnic, mj. Základy stereochemie a konformačního rozboru, Mechanismy organických reakcí, celostátní učebnice Organická chemie, Enantioselektivní reakce v organické chemii, Chemie organických sloučenin I a II , Enantioselective Reactions in Organic Chemistry a kapitol v kompendiích Advances in Heterocyclic Chemistry 6, Eneamines, Synthesis, Structure and Reactions, The Chemistry of Enamines .Roku 1976 byl vyznamenán Hanušovou medailí, 1978 medailí College de France, 1987 a 1989 laureátstvím státní ceny ČMT-SNTL, 1990 medailí Frant. Štolby a 1995 medailí Emila Votočka. Byl čestným členem České společnosti chemické a členem jejího hlavního výboru, členem Švýcarské chemické společnosti a členem Švédské královské společnosti pro udělování Nobelovy ceny za chemii. S rodinou žil v Lázních Toušeni. Zemřel 24.5.2002.

autor: studentka 6A/8

Článek vznikl v rámci praktického využití redakčního systému WordPress v projektu Praktické publikování na internetu.