Rudolf Zahradník (nar. 1928)

Rudolf Zahradník se narodil 20. října 1928 v Bratislavě. Pochází z rodiny italského legionáře, který po první světové válce zůstal v uniformě. V březnu 1939, kdy nacisté rozbili Československo, se rodina musela vrátit do Čech. Usadila se v Praze.

Gymnazistu Zahradníka stále více pohlcovala chemie. Bylo proto přirozené, že po maturitě šel na Vysokou školu chemicko-technologickou. Po únoru 1948 vyhodili Zahradníkova otce jako „reakčního“ prvorepublikového důstojníka z armády. Uchytil se jako úředník v podniku Pramen. Po absolutoriu v roce 1952 měl inženýr Zahradník na VŠCHT zůstat jako asistent. Nepovedlo se. Kazil by přece mládež. Marně profesor Otto Wichterle vysvětloval, že je to dobrý odborník. Nastoupil tedy do Ústavu hygieny práce a chorob z povolání, kde s doktorem Milošem Chvapilem studoval vztahy mezi strukturou a biologickou účinností u rozmanitých živočichů – od nítěnky, která se dává akvarijním rybám, až po laboratorní krysy.

Mezitím se spolu se starším přítelem Jaroslavem Kouteckým, který pracoval v laboratoři Ústavu fyzikální chemie Akademie věd, pustil do kvantové chemie. Začal si plnit svůj někdejší sen: nezkoumal povahu a strukturu atomů v laboratoři, jak na to byli vědci odkázáni celého půldruhého století, ale ke stejným závěrům docházel s tužkou a papírem – pomocí matematických vzorců a později počítačů. Komunistický režim však tehdy považoval kvantovou chemii za kacířství. Přesto se českým vědcům podařilo na přelomu padesátých a šedesátých let tuto vědu do výzkumu zase vrátit a Zahradník v roce 1961 přešel za Kouteckým na Ústav fyzikální chemie, kde se stal vedoucím skupiny pro aplikovanou kvantovou chemii. Brzy ho začali zvát na přednášky západní univerzity. „Byl to paradox – začínal jsem v Německu, kde kvantová chemie ve dvacátých letech vznikla a kde ji potom Hitler zakázal. A já jsem jim pomáhal tuhle vědeckou disciplínu obnovovat.“ Přicházely další a další pozvánky. „Nerad cestuji, a přesto jsem nakonec objel celý svět. Většinu pozvání jsem však stejně nesměl přijmout – odhaduji, že mne estébáci pustili na každou pátou cestu.“

autorka: studentka 6A/8

Článek vznikl v rámci praktického využití redakčního systému WordPress v projektu Praktické publikování na internetu.